Prosinec? To bych teda neřekla. Lidé chodí v kraťasech a tílkách a my se každý den koupeme v jezeře. Opalovací krém si mažeme dvakrát denně, protože sluníčko tady je opravdu silné a nedá se vůbec srovnat s tím Evropským.
Vánoce jako by tady ani neexistovali. Venku je denně 28 stupňů a výzdobu potkáte jedině v obchodech. Někteří backpackeři chystají cukroví a plánují si udělat pravou Českou štědrovečerní večeři, nám ale přijde, že by byla škoda nezkusit si Vánoce naruby. Jsem si jistá, že pravých českých vánoc si ještě užijeme dost.
Můj velký a dlouhodobý sen je být na Vánoce u moře a tak vyrážíme směrem na východní pobřeží do města Oamaru. Jsou tady krásné pláže plné lachtanů a dokonce se nám podařilo i vidět tučňáky. Z Oamaru se přesouváme do Timaru, což je velice krásně město ( tady bych si dokázala představit žít). Naše další zastávka je u jezera Pukaki. S tímhle fešákem už jsme se jednou setkali při naší cestě do Cromwellu. Když jsme tenkrát projížděli okolo museli jsme zastavit a dotknout se vody, aby náš mozek zpracoval, že to co vidíme je pravda. A nebylo tomu jinak ani nyní. Jezero je tak modré, že ani fotoaparát tu barvu nedokáže zachytit a jsem si jistá, že dokud to na vlastní oči neuvidíte ani mi nebudete věřit.
Po pár milionech fotkách s jezerem a za ním vykukující největší horou na Novém Zélandu vyrážíme přímo pod ni do Národního Parku Aoraki/Mount Cook, kde budeme dnes kempovat v Aoraki village. Ještě tentýž den jsme stihli ujít 3 hodinový Hooker Valley trek k ledovcovému jezeru přímo pod Mount Cookem. Poměrně rovná cesta vedoucí zelenavým údolím s výhledem na okolní hory přes pár vysutých mostů až k ledovcovému jezeru. Voda v něm je šedivě modrá a hrozně ledová.
Vy pravděpodobně zrovna jíte vánočního kapra s bramborovým salátem, když se my vydáváme na celodenní treck k Mueller Hut. Počasí máme krásné a na nebi není ani jeden mráček. Většina lidí se dostane nahoru, kde přespí v chatě, kterou si ale musíte předem zarezervovat a protože jsme šli v letní sezóně, chata už byla plně obsazená. Cestou nahoru jsme museli zdolat 2000 dřevěných schodů a doslova vyšplhat nahoru přes obří kameny a skály. I přes to, že to byl nejnáročnější trek, jaký jsme zatím šli to byl i nejkrásnější zážitek. Cestou nahoru se nám otevírali nádherné výhledy na okolní ledovcová údolí a zasněžené hory a nakonec na samotném vrcholku finální pohled na Mount Cook.
Ten den jsem zažila piknik s tím nejkrásnějším výhledem na který už nikdy v životě nezapomenu. Celkově nám Cesta tam i zpátky trvala 6 hodin ( s hodinovou přestávkou na piknik) , takže se trek dá zvládnou za jeden den. Celý zpocení a unavení jsme se ještě nakonec smočili v jezeře
Pukaki a tím zakončili naše nezapomenutelné Vánoce naruby.
Comentários