Hurá konečně jsme v Číně! Přestupujeme ve městě Kanton. První co mě opravdu zarazilo, bylo skenování otisků prstů před vízovou kontrolou, hned poté, že se nedá připojit na žádnou sociální síť, takže jsme v podstatě odříznutí od světa a následně turecké záchody, se kterými nemám vůbec žádnou zkušenost. My jsme potřebovali tranzitní vízum, které můžete dostat na maximálně 72 hodin. Někde jsem četla, že vydání tohoto víza trvá chvilku. No to bychom nebyli my, kdybychom měli štěstí, a tak jsme na vízum čekali asi tři hodiny! Po dlouhém čekání, a tedy dočtení druhého dílu Stefanových deníků, jsme se konečně dočkali a na doporučení jedné kamarádky, jsme šli na pobočku CHSA, kde jsme si zařídili pětihvězdičkový hotel. Zdarma. Nevím jestli to víte, ale při delším přestupu než 12 hodin, je letecká společnost povinna vám poskytnout hotel zdarma. Náš hotel byl veliký, krásný a bez jediného anglicky mluvícího zaměstnance. Naše první kroky směřovali na oběd, do sprchy a ihned poté do krásně měkké postele.
Probuzení bylo docela tvrdé! Ani nevím, co bylo horší. Jestli to, že mě Davča vzbudil a vyhnal z měkoučkých peřin, nebo fakt, že jihovýchodní část Číny zasáhl hurikán, a proto jsou všechny lety zrušené. V hlavě nám proběhlo hned několik otázek. Jak se odtud dostaneme? Kolik nás to bude stát? Jak dlouho tu budeme muset zůstat? Co budeme dělat?
Začali jsme tedy zjišťovat jaká je naše situace. Šli jsme na recepci, kde nám jediný ,,anglicky" mluvící pán řekl, že letiště je uzavřené na dalších 12 hodin, a že pokud by se něco změnilo, určitě nám zavolá na pokoj. Čemuž jsme moc nevěřili. Nicméně nezbývalo nám nic jiného než čekat. Následující den ráno nám zavolali, že máme přijet na letiště a tak jsme sedli do autobusu a vydali se tam. Na letišti nám řekli, že zatím žádné náhradní lety do Aucklandu na Nový Zéland nemají, a protože už jsme nechtěli zažít znovu to, že nám nebude nikdo rozumět, domluvili jsme si jiný hotel s lepší domluvou. Krom domluvy měli v tomhle hotelu i lepší jídlo. Poté jsme jeli na letiště ještě dvakrát a na potřetí se nám poštěstilo a dostali jsme náhradní let přes Bangkok. Poslední den večer, kdy bylo počasí už klidné jsme si udělali malý výlet kolem hotelu. Jsem zpocená ještě teď, když jsi vzpomenu, jaké bylo v Číně dusno a horko.
Sečteno podtrženo, strávili jsme dva dny v luxusních hotelech v Číně, měli jsme tak možnost ochutnat nejrůznější asijské speciality, a ještě se podíváme do Thajska, a to všechno v ceně letenky, která nás každého vyšla na necelých pět tisíc korun. Ale o tom asi jindy. Jediné co ti řeknu je, že můj kluk je prostě génius. Teď už hurá do letadla do cílové destinace, kde snad už budeme mít trošku štěstí.
Neměli jsme !
To je napínavé jako kšandy 🙂...ale krásně napsané a zajímavé dobrodružství