Po třítýdenním cestování a oklepávání se jsme konečně nastoupili do naší první práce. Ještě, než jsme nastoupili jsme se byli podívat na ubytování, které nám poskytla naše šéfová Kriss.
Je to malá chata se dvěma pokojíky ( v jednom jsme my a ve druhém moje ségra s přítelem) a obývákem ( tam spí Péťa), malou kuchyní a koupelnou. Řekla bych 5 hvězdiček co se týče backpackrovského života na Zélandu, protože má i pračku. Za tohle ubytování platíme 110 dolarů za týden na osobu.
Naši supervisoři jsou Indové, někdy je dost těžké jim rozumět. Každé ráno nám náš hlavní supervisor napíše zprávu, jestli jdeme do práce, protože pokud prší tak se do práce nejde. Začínáme o půl 8 většinou na stejném místě, na kterém jsme skončili předchozí den. Na sad to máme asi dvacet minut daleko.
Během práce máme dvě patnáctiminutové a jednu půlhodinovou přestávku. Naše práce, teda druh práce, kterou zrovna děláme se jmenuje kiwi thinning. Spočívá to v otrhávání kuliček, čímž v podstatě plevelíte přebytečné potencionální kiwi. Práce je to docela náročná, ale na všechno se dá zvyknout a po čase si osvojíte svůj vlastní styl a pak už vám to jde od ruky. V naší skupině je něco kolem 20 lidí.
Spřátelili jsme se s jedním milým párem. On je z Itálie a ona z Japonska. Je s nimi sranda a máme možnost se naučit pár frází z Italštiny i Japonštiny. Tohle je další věc, kterou na cestování miluji. Poznáte spoustu zajímavých lidí s ještě zajímavějšími příběhy. Po dvou týdnech bohužel musíme skončit a přesunout se na jižní ostrov, kam s námi moje ségra a její přítel už nepojedou. Jsou spokojení tady a tak se rozhodli zůstat.
Poslední večer jsme uspořádali takovou menší rozlučku, protože spolu s námi končila ještě jedna holčina z Česka. Nakonec jsme se sešli v docela početné skupině a tak jsme konečně měli možnost prolomit ten náš dosavadní stud a skvěle jsme si se všemi popovídali. Další den už nás čekala sedmihodinová cesta do Wellingtonu. Hlavního města Nového Zélandu.
Comments