Jsme ještě trochu v šoku z cesty a nového prostředí, ale myslím, že si zvykáme docela rychle. Stejně jako my jsou v šoku i naše bankovní účty, ze kterých mizí peníze rychleji než jsme čekali. Kromě aut jsme museli pořídit spoustu dalších věcí jako jsou např. spacáky, stan, nádobí a další vybavení potřebné k přežití tady.
Náš plán je pomalu se přesunout na jižní ostrov, kde máme už půl roku domluvenou práci na vinici díky mé bývalé spolužačce (díky Domi). Každý den ujedeme kolem 150 km. Přespáváme v kempech, které ne vždy mají teplou sprchu nebo kuchyň. Někdy jsou zdarma a tak tam nejsou ani záchody. Člověk si na ten život tady rychle zvykne. Jeden večer si připlatíte, aby jste si uvařili, vykoupali se a další večer můžete s klidným srdcem zůstat v nějakém freečku ( kemp zdarma).
Abych byla upřímná jsem teď zamilovaná do všeho, co kolem sebe vidím. Ovečkami poseté kopce, nádherná příroda, oceán. To všechno vypadá jak vytrhnuté z dokumentárních filmů, které jsem jako malá sledovala s mým dědou. Přiletěli jsme v docela dobrou dobu - kempy jsou zatím poloprázdné a na trecích nepotkáš ani živáčka.
Naše angličtina je den ode dne lepší a lepší. Je ale dost těžký rozumět kiwákům. Jejich angličtina se od té, kterou nás učili ve školách dost liší. Občas potkáme někoho s kým si pokecáme a to proto, že i on má angličtinu jako druhý jazyk. Za poslední týden jsme projeli spoustu krásných měst od Aucklandu do Taurangy, Rotorui, Taupa a nakonec Hastings.
Zde jsme zjistili, že naše peněženky další měsíc cestování nezvládnout a proto jsme se rozhodli vrátit 350 km zpátky do Taurangy, kde jsme si sehnali práci na kiwi sadu. Než jsme nastoupili, strávili jsme týden v kempu a kromě naší angličtiny jsme trénovali ping pong a mini golf. Po týdenním válení se, kterého jsme měli už všichni plné zuby, jsme konečně nastoupili do naší první práce na kiwi sadu v malém městě Te Puke.
Comments